ČÁROVÉ KÓDY PRACUJÍ PRO NEMOCNICI I PACIENTA
Chybovost ve zdravotnictví existuje a není malá. Evropská komise podle výsledku svých studií dokonce tvrdí, že v EU je zhruba 8 – 12 procentům pacientů přijatých do nemocnic způsobena újma během poskytování zdravotní péče. V absolutních číslech jde o 4,1 miliónů pacientů za rok. Nejčastějšími příčinami jsou chyby, které se stanou při podávání léků, následované chirurgickými pochybeními, diagnostickými chybami, nezohledněním výsledků testů a vznikem infekcí. Také proto Ministerstvo zdravotnictví ČR do svých rezortních cílů v rámci Akčního plánu kvality a bezpečnosti zdravotní péče zařadilo bezpečnou identifikaci pacienta a prevenci záměny pacienta, výkonu a strany při chirurgických výkonech. V obou těchto oblastech se využití čárových kódů přímo nabízí, k identifikaci pacienta je ale využívá jen pár desítek ze zhruba 200 českých nemocnic.
Čárové kódy přitom v českém zdravotnictví žádnou novinkou nejsou. První takto vylepšené náramky začala svým pacientům rozdávat již koncem roku 2004 pražská Nemocnice Na Homolce a na začátku roku 2005 také Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Čárové kódy jsou používány v mnoha oblastech fungování nemocnice, vedle již zmíněné identifikace pacienta jde např. o označování léků, odebraných vzorků pro laboratoř, krevních preparátů apod. Pokud jimi nemocnice opatří také lékařské nástroje, přístroje, zdravotnickou techniku nebo třeba balíky s použitým prádlem, mohou mnohem lépe kontrolovat svůj majetek a jeho pohyb.
Nejvíce ale z implementace čárových kódů získává pacient sám. V ideálním případě, kdy je jejich používání systematické napříč celým hospitalizačním procesem, má díky bezpečné identifikaci a správnému označení léků a nástrojů jistotu, že se mu dostává patřičné péče. Všechny nástroje, které byly před operací připraveny k použití, budou elektronicky napočítány i po ní, sestry pacientovi přinesou správné léky ve správný čas, a informace o tom, co a kdy mu bylo podáno, bude automaticky řádně zaznamenána v jeho zdravotnické dokumentaci.
Desítky tisíc medikačních chyb
Právě v oblasti přípravy a podávání léků má využití čárových kódů z hlediska zvýšení bezpečnosti pacienta největší potenciál. Dostat správný produkt ve správný čas na správné místo je pravidlo, které musí dodržet distribuční řetězec každé firmy, přímo kriticky toto platí ve zdravotnictví. V medikačním procesu jde totiž doslova o život. Základním celosvětově platným pravidlem v oblasti podávání léků je proto dodržení šesti zásad: (1) správnému pacientovi je podán (2) správný lék, a to (3) správnou formou, ve (4) správný čas a (5) správným způsobem. Současně je o všem vedena (6) správná dokumentace.
V procesu podávání léků se přesto chyby dějí, a to mnohé a všude. Je to fakt, před kterým nemůžeme zavírat oči. Chybovost je o to větší, o co menší je míra automatizace v procesu. Žádné studie kvantifikující chybovost v medikačním procesu přímo pro české prostředí zpracovány nebyly, opřít se ale můžeme o výsledky šetření v nemocnicích našeho precizního německého souseda, a ty udávají chybovost 1,5 – 5 %. Vzhledem k tomu, že se v německých nemocnicích připravují léky stejným tradičním manuálním způsobem sestrami na jednotlivých odděleních, jako je tomu u nás, můžeme do značné míry tyto výsledky přenést k nám.
Ačkoli 1,5 – 5% chybovost zní téměř zanedbatelně, při vyjádření v absolutních číslech je to údaj alarmující. V nemocnici s 1200 lůžky (s průměrnou obsazeností 75 %), průměrným počtem 7 podaných dávek léků pacientovi denně je podle studie ročně špatně podáno šokujících 34 000 – 115 000 dávek léků. Lék v těchto případech buď nebyl podán správnému pacientovi, nebo byl podán ve špatném množství, v nesprávný čas nebo vůbec, v nesprávné formě (např. ústy místo injekcí) či nesprávným způsobem (např. v tabletě místo v sirupu). A právě verifikace čárového kódu pacienta a léku při každém podání by tuto chybovost výrazně omezila. Podle studie americká vládní agentury Healthcare Research and Quality z května 2010 zavedení čárových kódů v bostonské nemocnici Brigham and Women’s znamenalo snížení počtu chyb v síle léků o 41 %, pokles výskytu nežádoucích dopadů těchto chyb o 51 % a redukci chyb v čase podávání o 27 %.
Nejbezpečnější je podávání jednodávek léků s čárovým kódem
Pozitivní dopady na bezpečnost rozpoznaly pochopitelně i mnohé evropské organizace, mezi nimi např. Evropská asociace nemocničních farmaceutů. Ta každoročně zdůrazňuje, že označováním léků čárovým kódem, ale na úrovni jednodávkových balení, lze snížit chybovost v procesu podávání léků o 41,4 %. Asociace proto již několik let vyvíjí tlak na politiky a odborníky jednotlivých zemí EU, aby používání čárových kódů na každé dávce léku prosadili do svých národních legislativ.
Farmaceutické firmy vyznačování kódu na každé „bradavici“ blistru zatím odmítají. Na světě ale existuje několik logistických firem, které se zabývají právě robotizovaným přebalováním léků do jednodávek opatřených čárovým kódem. Tyto automatizované centralizované systém přípravy v kombinaci s elektronickým ověřením podání každého léku a každého pacienta jsou současnou nejlepší, nejbezpečnější a nejefektivnější nemocniční praxí.
Jak takovýto „state-of-art“ logistický proces vypadá? Léky jsou v nemocniční lékárně roboticky přebaleny do jednodávkových pytlíčků a označeny čárovým kódem a dalšími potřebnými informacemi o léku (název léku, účinná látka, jeho síla, číslo LOT, datum exspirace). Tyto jednodávky léků jsou automaticky umístěny do skladové části systému. Podle lékařem elektronicky předepsané terapie robot připraví balíčky konkrétní medikace pro konkrétního pacienta. Tyto balíčky jsou přepraveny na jednotlivá oddělení, kde je sestry ve správnou dobu podávají, a to vždy po naskenování kódu pacienta i léku. Čtečka hlásí správnost léku i pacienta a hlídá i přesnou dobu podání. Nepoužité jednodávky se vracejí do nemocniční lékárny a zpět do robotizovaného skladu pro jejich další použití. Systém automaticky kontroluje zásobu léků (potřebu doplnění), expirační dobu léků (vybírá vždy starší léky před novějšími, prošlé léky vyřazuje) a zajišťuje celkovou skladovou evidenci.
Maximálně se tak zvyšuje bezpečnost pacienta tím, že se minimalizuje možnost lidské chyby v procesu. Nemocnice ušetří náklady na léky, protože mohou jednorázově snížit zásobu léků na odděleních (uvádí se o 60 – 80 %) a díky zamezení ztrátám léků, nežádoucí manipulaci s léky, jejich poškození či zbytečné exspiraci pak ročně o dalších 10 – 20 % oproti stavu před zavedením systému. V ČR zatím nic podobného implementováno není, řešení ale k dispozici je. Vzhledem k tlaku na zvyšování bezpečnosti pacienta a snižování nákladů na zdravotní péči pokud možno bez omezení její dostupnosti, je to jen otázkou času.
Psáno pro Computerworld